Reflexe hackathonu
26. 1. 2025
Reflexe hackathonu, který se uskutečnil 24.–25. ledna 2025 v prostorách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Cestu do Brna v 6:16 sdílím se skupinkou třeťáků. Mám ambici si cestou pročíst nashromážděné výzkumy na téma přívětivého města, ale to brzy vezme za své, protože se po cestě dobře bavíme jen sdílením zkušeností a zážitků ze studia. Na hackathon tedy přijíždím víceméně informačně nepřipravená. Ale s dobrou náladou.
Na místě se potkávám s ostatními spolužáky s spolužačkami a mám velkou radost, že se vidíme osobně, žádnej online. Plán následujících dvou dnů je jasný – vyzkoušet si designový proces od začátku do konce, pod časovým presem si projít všemi částmi dvojitého diamantu. Postupně se potkávám i se svým týmem – Nikolou, Járou a Michalem, který už dlouho v Brně žije. A brzy se ukáže velkou výhodou jeho lokální know-how.
Tohle je náš tým
Původně jsme byli v týmu já, Nikola a Jára a vzali jsme si téma hostilní architektury, které jsme řešili v rámci předmětu Citlivost k důležitým otázkám dneška. Zde jsme si také nadefinovali tuto designovou výzvu:
Ke konci semestru jsme se ale shodli, že máme trochu FOMO a chybí nám kontakt s ostatními spolužáky. Navíc nikdo z nás nemá vyloženě doménovou znalost, takže jsme vycházeli jen z pocitů nebo cizích výzkumů. Chvíli jsme si pohrávali i s myšlenkou, že bychom se rozpustili do jiných týmů. Poté, co se k nám přidal Michal, jsme se ale rozhodli v tématu veřejného prostoru pokračovat.
Před samotným hackathonem jsme během několika skupinových hovorů hledali, jak téma uchopit. Oslovili jsme dvě odbornice – urbanistku Milotu Sidorovou a designerku Veroniku Rút. Ty nás navedly na několik relevantních výzkumů a díky nim jsme mohli začít na veřejný prostor nahlížet skrze to, jak se v něm uplatňují (nebo neuplatňují) principy gender mainstreamingu.
Hned v úvodu odkryjeme karty a vzájemně si řekneme, že nikdo z nás ty výzkumy neměl čas nějak podrobně pročítat. Jsme tedy spíš nepřipraveni a tohle si vzájemně sdělujeme v úvodní reflexi, kterou nás provází i „náš“ facilitátor Karel Doleček. Uklidňuje nás snad jen to, že nám Roman Hřebecký, hlavní facilitátor celého hackathonu, říká, že tým, který je nejmíň připraven, je vlastně nejlíp připraven.
Poté si rozmýšlíme, jakým způsobem budeme ve skupině rozhodovat. Vymýšlíme „klouzavý mandát“ rozhodování, abychom se prostřídali, a sdílíme si, jakým stylem rádi pracujeme. Následuje příprava plánu dne. Karel mírní náš optimismus co se týče časové náročnosti jednotlivých částí dne a my se pak společně noříme do výzkumů, které jsme si nashromáždili, ale neměli čas je projít.
Z pročítání textů se po půl hodině vrátíme zpátky a Michal přichází s návrhem, jak pojmout celý proces dvojitého diamantu vztažený k veřejnému prostoru.
Náš záměr konzultujeme i s Karlem a nakonec pro terénní výzkum vybíráme lokalitu Mendelova náměstí – silně tranzitního prostoru a křižovatky autobusových, trolejbusových a tramvajových linek, která byla navíc před třemi lety významně rekonstruována. Pro Brňáka je to možná moc obvious choice, ale pro nás dostatečně specifický prostor, který nám může nabídnout spoustu podnětů.
Mendlovo náměstí před rekonstrukcí v roce 2017. Foto: Anna Vavríková pro MAFRA
Vizualizace rekonstrukce Mendlova náměstí. Zdroj: cobude.brno.cz
Vyrážíme tedy na Mendlák a zkoušíme si hned zostra metodu Safari službou. První úkol mám já a po příjezdu se snažím najít místo, kde bychom si mohli sednout na oběd. Jsem zmatená a ochromená množstvím podnětů – silná doprava, lidé vystupují a nastupují do prostředků MHD, koukám do telefonu na Mapy a nalézám knedlíčkárnu, která ale na náměstí ve skutečnosti vůbec není. Snažím se doptat jedné paní, ale ta o ní vůbec neví, prý ani není místní. Nakonec vybírám asi 10 minut chůze vzdálenou restauraci na ramen, kde na chvíli zakotvíme.
Po obědě ještě vysíláme Nikolu a Járu hledat WC, Michal si přejde náměstí s křižovatkou jako kulhající a Jára se snaží dostat přes koleje s kočárkem. Ve všech případech jsme jako cizinci paralyzováni neexistujícím navigačním systémem, přechody, které nereflektují různá pohybová omezení nebo dráhy, kterými lidé silnice skutečně přecházejí, silnou dopravou a okolním vizuálním smogem.
Mendlovo náměstí dnes
Poté si dáváme hodinu na individuální pozorování lokality a následně každý sbírá dva respondenty na krátký rozhovor o tom, jak vnímají tuto lokalitu, co tu oceňují, co se jim tu nelíbí. Jsme už vymrzlí, tak se po rychle vracíme zpět do školy, kde skrze Strom témat svoje pozorování.
V pozdně odpoledních hodinách hackathonu reflektujeme celý den prostřednictvím metody Radost – Učení – Truchlení, kterou navrhuje Karel, a jdeme na večeři. Dohadujeme se, že Strom témat dokončíme zítra, stejně jako designovou výzvu, s jejíž dosavadní podobou nejsem spokojená, protože mi přijde její znění moc kostrbaté.
Druhý den začínáme plánem dne, kdy nás Karel opět musí trochu krotit. Říkáme si, v čem chceme už přestat, v čem bychom měli pokračovat a co bychom si přáli začít. Za mě je to určitě ta designová výzva, která mě už začíná strašit.
Dokončujeme témata z včerejších rozhovorů a snažíme si definovat naši cílovou skupinu.
A konečně se posouváme k designové výzvě, několikrát ji přeformulováváme, až jsme s ní spokojeni. Jára ještě reflektuje, že data z výzkumu, stejně jako použité metody jsme si dost přizpůsobili tomu, v jakém časovém rámci musíme pracovat, ve skutečnosti by nám terénní výzkum měl trvat mnohem déle, a tak data z něj musíme brát s rezervou. Dobrej point! Konečně ale opouštíme první diamant a přesouváme se do ideační fáze.
Přes metodu Eisenhower Matrix (min/max dopad, min/max obtížnost) a skrze témata z výzkumu brainstormujeme nápady a hledáme formu našeho výstupu. Líbí se nám nápad na festival intervencí, který překřtíme na Léto na Mendláku. Přijde Roman Hřebecký a hned se nás ptá, jestli nechceme dělat spíš Zimu na Mendláku. Asi by to dávalo větší smysl, i když tím nějaké naše nápady (víc zeleně, zastínění centrální plochy nebo půjčování lehátek) padají do koše. Ověřujeme si u Romana, jestli může být výstupem hackathonu výzva / návrh projektu na oživení Mendlova náměstí, kterou bychom mohli potenciálně předložit městu.
Čas letí a my opouštíme nápad, že bychom si dali oběd. Společně připravujeme finální text a Michal začíná pracovat na prezentaci. Dáváme text přečíst Karlovi a ten nás upozorňuje na několik bodů, které nejsou srozumitelné. Zaprvé, už samotný termín gender mainstreaming může městského úředníka vyděsit. Také z textu přímo nevyplývají intervence, které chceme během Zimy na Mendláku, jak teď našemu festivalu intervencí ve veřejném prostoru říkáme, realizovat. Vše opravujeme a cizelujeme. Tím jsme zfoukli testování.
Jsme na konci a mám pocit, že jsme využili každou minutu, a přesto to nebylo dost. Michal prezentuje, odpovídáme na otázky a je to!
Co bychom mohli udělat lépe?
V průběhu hackathonu jsem několikrát cítila, že nám chybí člověk s doménovou znalostí. Trochu jsme to dohnali díky Michalovi, ze kterého si vyklubal člověk s překvapivě velkou znalostí Brna i historie jednotlivých lokalit, a Karla, který nám v průběhu celého hackathonu dokázal dát potřebný nadhled, když jsme se začali točit v kruhu nebo trávit zbytečně moc času s nějakou aktivitou. Osobně mi chybělo větší množství kreativních / malovacích metod brainstormingu (jako třeba Crazy 8s), ale taky vidím, že na to nebyl čas. Každopádně bych si je jako nováček v designovém procesu ráda vyzkoušela. Co se prezentace týče, tak s menším časovým odstupem jsem jsem si uvědomila, že nám v ní chyběly nějaké vizualizace příkladů navrhovaných intervencí v prostoru Mendlova náměstí, které by našim divákům líp zprostředkovaly, na čem jsme pracovali.
A za co se můžeme pochválit?
Myslím, že jsme byli fakt dobrej tým, ve kterém se mi pracovalo moc dobře, i když máme různý level zkušenosti s designovým procesem. I díky našemu facilitátorovi jsme kladli důraz na to, aby měl každý člen týmu možnost se vyjádřit. Moc zajímavý byl terénní výzkum a já byla moc vděčná za to, že část prvního dne můžeme trávit venku a ne jen vymýšlet řešení od stolu.
Členové týmu:
Zajímavé odkazy:
Helge Hillnhütter: Stimulating urban walking environments – Can we measure the effect? Odkaz: https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/23998083211002839.
Metropolitný inštitút Bratislavy: Ako porozumieť mestu a jeho ľuďom? Odkaz: https://mib.sk/wp-content/uploads/2023/02/MANUAL-PARTICIPACIE-FINAL_compress.pdf.
Milota Sidorová, Alevitina Bainakova, Veronika Fajmonová, Zdeňka Lammelová, Miha Mazzini, Kristýna Stará: Jak navrhnout férově sdílené město? 8 krátkých příběhů z každodenního života založených na férovém urbanismu a městotvorném designu. Odkaz: https://www.wpsprague.com/ferovesdilenemesto.
Veronika Rút Fullerová a kol. : Kuchařka kultivace českých měst. Odkaz: https://veronikarut.com/wp-content/uploads/2023/04/Veronika_Rut_Fullerova_a_kolektiv_Kucharka_kultivace_ceskych_mest_04_04_2023.pdf.
Veronika Rút Nováková: Reklamy ve městě nevnímám. Proč by mě měl zajímat vizuální smog zajímat? Odkaz: https://designreader.org/proc-by-me-mel-vizualni-smog-zajimat/.
Veronika Rút Nováková: Inkluzivní město: Témata diplomek k rozebrání. Odkaz: https://veronikarut.com/inkluzivni-mesto-temata-diplomek-k-rozebrani.